Tajemné jeskyně

4. května 2014 v 15:28 | Screamy Slashkill |  Ostatní
Zjistila jsem, na čem jsem ještě závislá. Různé tajemné jeskyně, sklepení a podobná temná místa. Jakmile na nějaké narazím, hned tam musím vlézt a prozkoumávat. Dokonce kvůli tomu pořád u sebe nosím malou LEDovou batarku (ale nebojte, není vůbec studená).

Někdy si ty různé jeskyně a podobná místa fotím, jak vidíte. Na tuhle mám zrovna dost pěkné vzpomínky. Zvenčí vypadala dost malá, ale jakmile jsem tam vlezla, zjistila jsem, že to je dost velká jeskyně. Je někde u Liberce, ale byli jsme tam jen na výletě, neřeknu vám, kde přesně to je. Možná bych ji ještě teď po asi dvou letech našla. Nevím, třeba tam ještě někdy budu.

Když jsem tam vešla, tak jsem cítila všeobjímající pocit lásky. Láska mě v té jeskyni úplně pohltila a já to nečekala. Od té doby se moje závislost na jeskyním ještě prohloubila a já čekám, kdy ještě mě v jeskyni potká láska. Protože jeskyně jsou láska.

 

Závislost na sexy huse

4. května 2014 v 11:19 | Screamy Slashkill |  Ostatní
Včera večer jsem objevila další svoji závislost. Na sexy huse! Narazila jsem někde na tenhle obrázek a musela jsem na něj pak zírat asi dvacet minut. Pak jsem šla spát a zdálo se mi o něm. Hnedka ráno jsem na něj musela koukat znovu. Ta husa je tak sexy!

Úplně mi z ní mrazí. Jsem závislá na sexy huse. Ze sexy husy vyzařuje spousta lásky a života, cítím to. Chtěla bych s ní strávit celý život. Poraďte, kde najít tuhle sexy husu?

Krmila bych ji borovými šiškami (to se dělalo, ne???) a nosila v košíku. Zpívala bych jí Andulko šafářová, husičky nemáš doma a vůbec bych ji rozmazlovala. Tak moc bych na ní byla závislá. myslíte si, že husy reagují na laserové ukazovátko stejně jako kočky?

A ona by mě jemně štípala svým zobáčkem tam všude, kde je to příjemné.

Sexy husa je láska.Je světlem v temnotě, které nás vyvede z chmur a strachu. Je poslem větších sil a lepších zítřků. Sexy husa nás jednou všechny obejme mezi svá bělostná křídla a donese nás na místo, které budeme spolu s ní milovat.


Noční můry z lipového sadu 2

3. května 2014 v 22:58 | Screamy Slashkill |  Creepypasta na pokračování
Pokračování minulého dílu!

Asi za pět dní jsem se rozhodla, že musím jít opět do lipového sadu. Vyzbrojila jsem se malým nožíkem a zapalovačem, protože jsem si řekla že bych mohla další pochodující svěrací kazajku zapálit. Jenže tentokrát jsem nepotkala svěrací kazajku. Chodila jsem lipovým sadem snad hodinu, když se najednou zatáhlo a začalo trochu poprchávat. nepršelo moc, ale tma byla najednou skoro jako v noci a já se začala strašně bát.
Nic se nedělo a já věděla, že v takovémhle dešti bych jen těžko zapálila svěrací kazajku. tak jsem si řekla že radši půjdu domů. otočila jsem se a tam najednou stála holka s prázdnými očními důlky a bez pusy. než jsem stihla něco udělat, natáhla ke mně ruku a já uvnitř hlavy zaslechal "teď jsi jednou z nás".
Pak zmizela a já se nemohla ještě asi pět minut hrůzou pohnout.
Co to mělo znamenat? Co se stalo? Co se stane?
To jsem se měla teprve dozvědět.

Pokračování příště.

 


Červená je moje závislost

3. května 2014 v 21:57 | Screamy Slashkill |  Ostatní
Víte na čem jsem taky závislá? na červené barvě. Nejradši bych měla všechno červené, ale to nejde. můžu se takhle aspoň utěšovat, že v sobě mám plno červené krve.

Překecala jsem dokonce naše, abych mohla mít pokoj vymalovaný na červeno. v sešitech si nadpisy podrthuju jedině červeně a dokonce mám i červené povlečení. nejradši bych se i natřela na červeno.

Ale co me nejvíc štve je, že nemůžu zjistit, kdo nakreslil tenhle obrázek. nejraši bych, aby mi ho ten člověk prodal, já ho dala do červeného rámu a pověsila si ho na zeď. Je strašně pěkný a hlavně se mi zdá, že z něj vyzařuje spousta lásky. červená je barva lásky a já jsem na ní taky závislá.


Yetti je taky závislost

3. května 2014 v 10:30 | Screamy Slashkill |  Ostatní
Pozor, článek je 18+!!!

Víte na čem mám děsnou závislost? Na yettim. Yetti je totiž naprosto úžasné a krásné stvoření, kterému záleží jen na tom, jak dobře se lidé mají. už tibetské legendy praví, že yetti lidem neškodí, ale naopak je chrání a pomáhá jim. Kdo prý potká yettiho, ten bude mít po tisíc dní štěstí.

Všechny věci o tom jak yetti žeře děti jsou pomluva. Jakmile totiž yetiho potkáte, jste najednou skoro závislí na jeho přítomnosti. hodně tibeťanů říká, že když jim yetti pomohl jednou, už nikdy nechtěli nic dělat bez něj.

A tím to zdaleka nekončí, protože pokud se cítíte osamělí, yeti je tu vždy pro vás. Vidíte to na obrázku. Mnoho osamělých žen hledá v horách yettiho, jen aby poznaly, že yetti je láska.

Já teda yettiho ještě nepotkala, ale tu závislost bych chtěla mít.


Závislost na Shrekovi

2. května 2014 v 14:29 | Šrekofil |  Ostatní
Absolutně největší závislost na světě je na Shrekovi, to ví snad všichni. Jak jste se mohli dozvědět ze západních webů, tak Shrek je láska, Shrek je život. Jakmile jednou vyzukoušíte Shreka, není cesty zpět.

Představte si jen tu chvíli, kdy se modlíte ke Shrekovi a on se proboří stropem spolu s obrovskou hromadou cibule a má ohromnou ešrekci (ta cibule pochopitelně, nevím na co jako myslíte).

S velkou ešrekcí přichází také velká zodpovědnost, takže se nedivte, když vaše závislost propukne již v prvních vteřinách, aniž byste třeba jen sáhli na tu cibuli.

Loupat celou nocu cibuli se Shrekem je krása. Nevíte jestli proléváte slzy štěstí nebo cibule ale rozhodně je vám jasné že tohle musíte zažít znovu, znovu a znovu! Neustále dokola chcete se Shrekem loupat nekonečnou horu cibule PROTOŽE O TOM JE ŽIVOT!!!

Povolávejte ho, loupejte s ním cibuli. Poznáte, že Shrek je láska, Shrek je život. Čím více cibule oloupete a slz prolijete tím bude váš život plnější a vy budete spokojenější.

Ale nikdy neloupejte brambory s oslíkem to jako fakt ne. To vás nakonec zabije. Loupání brambort s oslíkem není ani láska ani život a už vůbec to nezpůsobuje závislost.

Ohlušující prd

11. března 2014 v 9:13 | Blabotron |  Ostatní
Asi vás zaráží název článku ale já vám to hned vysvětlím.

Znáte, jak se říká ticho před bouřkou? Tak ticho před prdem je mnohem, mnohem horší. Před bouřkou je prostě ticho a vy najednou slyšíte jak v dálce hřmí. Pohoda, klid, prostě bouřka.

Jenže ticho před prdem je mnohem smrtonosnější. Třeba ve výtahu. Někdo s někým třeba mluví a vy víte, že to na vás jde. Říkáte si, že to vydržíte, ale ne. Najednou ti dva co mluvili mlčí jako hrob a vy víte že prd se dere ven.

A je to tady! Totální ticho a váš zamýšlený ticháček vyrazí ven jako vlna tsunami. rozvibruje vám půlky zadku a ozve se takový ten bublavý prd, co se ven sype snad půl minuty.

Nejprve se na vás všichni pohoršeně podívají a pak se chytjí za nosy. No a prdy jsou jako děti, snesete jen vlastní. Všichni kolem vás padnou mrtví, protože vaše chemická výbava jim rozpustila plíce. vy stojíte nevěřícně ve výtahu a sledujete kolem sebe rozpouštějící se mrtvoly. Ale tím to nekončí. Prd totiž ve výtahu způsobil přetlak, takže když dojedete tam, kam jste chtěli, a dveře se pootevřou, prd je vyrazí a zabije jimi nejblíže stojící lidi. Potom se jako tlaková vlna vyvalí ven, vyrazí okna a vyfoukne všechno, co bylo v místosti, včetně lidí.

Takže další mrtví, protože padající střepy, nábytek a lidi pozabíjely další nevinné občany na ulici. Ale tady to nekončí!

Prd je těžší než vzduch, takže pěkně vyleze na ulici též a pozabíjí policajty a záchranáře, co přijeli zjistit, co se děje. Pokud jste jedli chytrou kaši, prd je inteligentní a ukradne sanitku. Začne se distribuovat do nemocnic a během několika měsíců tu máme totální prdovou apokalypsu.

NEPRĎTE VE VÝTAHU! UHLUŠUJÍCÍ TICHO PŘED PRDEM JE STRAŠNÁ VĚC! JAKMILE BUDETE VE VÝTAHU A BUDE KOLEM VÁS OHLUŠUJÍCÍ TICHO, PRCHEJTE, POKUD TO JDE!

Noční můry z lipového sadu 1

23. února 2014 v 17:50 | Screamy Slashkill |  Creepypasta na pokračování
Tak tady máte první díl mojí nové dlouhé creepypasty. Sice to píšu jako kdybych to zažila já, ale je to jen proto že se mi prostě líbí tenhle pohled první osoby. Já to fakt nezažila.

Kdysi dávno, to mi bylo asi tak deset, jsme se přestěhovali do nového domu kousek od města. Nebydleli jsme tak ještě ani dva dny když jednou přišla máma a řekla mi že nesmím chodit do lipového sadu kousek od domu. Nechápala jsem co se jí na tom sadu nelíbí ale když jsem se jí podívala do očí a viděla jak se dívá jako kdyby měla strach, řekla jsem si že to musím někdy prozkoumat.
Hned druhý den byla máma déle v práci tak jsem tátovi řekla že jdu ke kamarádce a šla jsem do toho lipového sadu. Do té doby jsem se duchů bála, i když jsem na ně pořádně nevěřila, ale sotva jsem došla do sadu tak jsem uvěřit prostě musela. Hned vedle sadu byla nějaká stará nemocnice prý blázinec. No a tak mají svěrací kazajky, že jo. Já se procházela po tom sadu a najednou koukám, že jedna svěrací kazajka bez člověka se sama procházela mezi stromama! Otočila se ke mně, jako kdyby mě viděla a udělala krok mým směrem. Na nic jsem nečekala a začala utíkat. Zastavila jsem se až když jsem byla doma za dveřmi.
Věděla jsem, že i když se budu bát musím to tam někdy znovu prozkoumat.

Pokračování příště.

Nová česká creepypasta!

22. února 2014 v 18:51 | Screamy Slashkill |  Ostatní
Ahoj lidi! Rozhodla jsem se, že budu psát českou creepypastu na pokračování a taky sem tam nějakou krátkou!

Vaše Screamy Slashkill

Kam dál